Pomluva často bolí víc než zlomená ruka - Jakým způsobem právo chrání osobnost člověka a jeho dobré jméno.

Název článku je snad trochu nadsazený, byť nemusí být až tolik vzdálen od pravdy.

Dobrá pověst, dobré jméno, důstojnost nebo čest jsou statky, které člověk buduje velmi dlouho a přijít o ně může velmi rychle.

Leč kdo mi ukradne mé dobré jméno ....

Nehmotné statky, ke kterým patří soukromí, svoboda nebo zdraví, pro nás mají nevyčíslitelnou hodnotu, což si většinou uvědomíme až ve chvíli, kdy je ztrácíme.

V malé obci na jednání zastupitelstva se jeden ze starousedlíků nevybíravě opřel do kolegyně, která žila v obci jen pár let, a podle něj neměla do dění v obci co mluvit. Vyvrcholily tím jejich doutnající sousedské spory o hranici pozemku. Jednání zastupitelstva jsou veřejná, urážky, kterými kolega zastupitelku častoval, slyšelo mnoho lidí a jak to bývá, každý sice vulgární jednání odsoudil, ale ke slyšenému přistoupil se starým známým „na každém šprochu pravdy trochu“. Osočená zastupitelka to samozřejmě pocítila, nejednou se jí stalo, že se jí lidé vyhnuli, dívali se na ni skrz prsty a její očerněná pověst se promítla i do nižších zisků z jejího podnikání.

Nový občanský zákoník velmi silně chrání osobnost člověka.

Považuje ji za nedotknutelnou a každému zaručuje právo domáhat se nápravy.

Každý dotčený má základní právo žádat, aby bylo od neoprávněného zásahu do jeho osobnosti upuštěno a byl odstraněn jeho následek.

To lze i teď, nový občanský zákoník ale přichází s novinkami.

Je-li někdo napadán kvůli své činnosti v určité právnické osobě (např. pro své jednání jako člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo člena spolku na ochranu zvířat), může na jeho obranu vystoupit i tato právnická osoba, je-li dotčený mrtev nebo nemohoucí (jinak jen s jeho přivolením).

Přestaňte s tím a napravte, co jste způsobil!

Zdržet se dalšího závadného chování nebo odstranit už vzniklé následky ale často nestačí. Postiženému vzniká nemajetková újma, kterou je třeba napravit. Každý má proto právo domáhat se přiměřeného zadostiučinění.

Potíž je v tom, že nemajetkovou újmu nelze přesně vyčíslit v penězích.

Je zřejmé, že postiženému má být učiněno zadost. Má být přesvědčen, že jeho újma byla uznána, že ten, kdo ji způsobil, se určitým způsobem kaje (morální satisfakce), případně má získat peníze, aby zmírnil pocit křivdy, kterou utrpěl (peněžní satisfakce).

Morální satisfakce může mít tyto podoby: omluva, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, soudní konstatování porušení subjektivního práva apod.

Již ze samotného požadavku, aby zadostiučinění bylo přiměřené, lze odvodit, že je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy.

Škodolibý útok proti životu člověka lze těžko napravit omluvou, naopak zřejmě nebude třeba poskytovat peníze při velmi krátkém a málo intenzivním zásahu do cti člověka, kterému byl přítomen malý počet cizích lidí.

Určování zadostiučinění není exaktní věda, neexistuje žádná bodová škála, podle které by šlo vést dělící kritérium – zde stačí omluva, od této hranice jsou třeba peníze (to samé platí i pro určení výše peněžitého zadostiučinění). V potaz je třeba brát mnoho okolností.

Nový občanský zákoník jde v oblasti ochrany osobnosti evoluční cestou. Nebourá, spíše doplňuje. Ruku v ruce s tím však musí jít i reakce v praktické soudní rovině, aby ochrana byla rychlá a efektivní.

Autoři: Petr Bezouška